Paříž a Opera Garnier

18. června 2008 v 11:42 | Del |  Novinky
Oboje miluju, to snad víte. No, upřímně řečeno neznám phanatika, který by tu budovu nemiloval. Opera Garnier je prostě něco modla, díky které věříme, že Erikův příběh se skutečně stal.

V Opeře jsem strávila dopoledne 10.5. a bylo to perfektní, jako minule. I přesto byl rozdíl mezi květnem a únorem, kdy jsem tam byla poprvé, dost patrný. V životě jsem neviděla na ne zrovna obrovském prostoru tolik lidí najednou.

(Teda pokud nepočítám Staroměstské náměstí ve 12 hodin, tam mě už několikrát velice "milá" průvodkyně, hlídající si svou skupinu německých důchodců, téměř seřvala za to, jak si sakra dovoluju být tak vysoká a překážet tady Herbertovi ve výhledu. A to jsem se jenom s Pan snažila přejít do Celetné. Ten pokus dostat se přes dav očekávajících turistů s deštníky i bez nich, mě stál opravdu hodně fyzické i psychické energie. A to nemluvím o času.)

To platí i pro celou květnovou Paříž, svátky se prostě nezapřou, milion lidí na jednom náměstí, o Eiffelce ani nemluvím. Tam bylo tolik lidí, že had dychtivých turistů pod jednou nohou sahal pomalu k Invalidovně. A to i moje máma, kterou se mi vlastně podařilo do Paříže "dokopat" jenom díky tomuhle symbolu, usoudila, že tohle fakt zapotřebí nemá. Takže jsme strávili odpoledne na lavičce v parku pod věží, opalovaly se, mluvily na sebe anglicky a nenápadně připoslouchávaly české turisty "batůžkáře", kteří si v klidu lehli na trávu, sundali boty i ponožky, ukrajovali jedno kolečko salámu za druhým a bavili se o tom, jak je ta Paříž krásná. Upřímně řečeno, v tu chvíli, se zhruba 10 km v nohách, s tím, že v celém městě jsem nenašla jediný obchod s aspoň trochu pěknýma botama velikosti 42 a to nemluvím o oblečení (velikost 42 se tam stala téměř nedosažitelnou, něco jako fata morgana.), mi Paříž ani trochu krásná nepřišla. Naopak, chvílemi jsme myslela, že zešílím.

Jsem prostě hrozně povrchní, rozmazlená a materialistická, takže fakt, že si z Paříže asi nic na sebe nepřivezu, mě dost vytáčel. Naštěstí jsem nakonec přece jen něco našla.

Musím se taky zmínit o módě, hlavně mě totálně dostali pánové.U Pařížanek, které mají i vlastní vydání Vogueu, mě perfektní styl nepřekvapil, ale ti chlapi! *umírá*

Každý, kdo mě zná, ví, že jsme neuvěřitelně úchylná na trička s nápisy, dokonce už i lektoři angličtiny si zvykli na občas, připouštím, ne zrovna vhodné a slušné nápisy. Ale to jsem prostě já. Ale naprosto mě dostal jeden týpek, který si to v klidu vykračoval po Rue de Rivoli v neonově růžovém tričku "Go hard, big Dick", to jsem nemohla :D stejně jako jemu podobný s tričkem "Fuck Barbie". Kde je sakra sehnali???? :'(

Jinak jsem byla Paříží nadšená stejně jako minule, možná mě trochu mrzelo tolik těch lidí, ale řekněme, že někteří z nich mi to vynahrazovali ;)

Do Opery jsme se teda dostaly 10.5. s tím, že tam strávíme dopoledne a odpoledne se pokusíme přežít Louvre. Vevnitř jsme byly podle vstupenky už v 9 50 a šlo se. Já měla původně v plánu jít na prohlídku s anglickým průvodcem, ale zjistily jsme, že organizovaná prohlídka je asi až za necelou hodinu, takže jsem se vzdala a šla užívat atmosféru. Těch lidí! To bylo fakt něco. Když jsem tam byla v únoru, byla jsem v celé budově skoro sama + možná 10 lidí v patře. Teď jsem byla ráda, když jsme se dostala nahoru po schodišti.

Nejdřív jsme šly do zrcadlové rotundy pod hledištěm, která vypadá přesně tak, jak napovídá název :D kruhová místnost celá obložená zrcadly. Chvíli jsme si tam sedly na jakousi lavičku a zrovna se za námi přihnala asi 20členná skupinka ruských turistů všech věkových kategorií.

Řekly jsme si, že počkáme až odejdou a pak se vypravíme nahoru.

Oni tam strávili asi 20 minut, my už tiše umíraly (prostoru tam nebylo zase tolik) a v tom máma zbystřila a nasadila svůj "nenápadný" výraz. To znamená, že se každý vyděsil, co se děje :D Abyste chápali, máma má Fantoma taky moc ráda, Gerryho teda ještě víc :D, takže jsem jí ani nemusela nějak vydírat, abychom tam šly. Po pár minutách mi řekla, že ta (typická) ruská průvodkyně mluvila o nějakém "Andělu hudby". To mě docela pobavilo a řekla jsem si "Hmm, dobrý".

Máma se ale pro roli špióna přímo nadchla, oprášila svou dlouho nepoužívanou ruštinu, jazyk, který nenávidí, a šla do akce. Bohužel nezjistila nic, co bychom nevěděli. Průvodkyně nepříliš nadšené skupince prostě zhruba převyprávěla příběh, dodala, že v Opeře lustr (ve skutečnosti jeho protizávaží) opravdu spadl a zabil při tom jednu ženu v lóži. Jojo, víme a tahala jsem mámu po schodech. Vyšly jsme nahoru, podívaly se po zdejším "muzeu", kde je vlastně jen pár obrazů (mimo jiné popis scény z Gounodova Fausta, to jsem zase zbystřila já) a zmenšené repliky soch na střeše. (Upřímně řečeno jsem je ani moc nevnímala, zato jsem až moc dobře vnímala fakt krásného blonďáka, očividně zdejšího tanečníka, se kterým jsme po sobě koukali :D)Pak je tam také knihovna, což je vlastně sbírka partitur všech oper, jaké se tam hrály. Fausta jsem hledala, ale nenašla.

Pak už zbývá jen Grand Foyer, nejkrásnější sál, v jakém jsem kdy byla, zlato, kam se podíváte, s bustou Garniera. Prošly jsme salóny du Soleil a de la Lune (slunce a měsíce) do další místnosti, odkud je krásný výhled na Avenue de l'Opéra.

Pak je ještě možný vstup do dvou lóží v 1. patře (je mi jasné, na co myslíte, ale na lóži 5 rovnou zapomeňte), odkud je skvěle vidět na celé hlediště i pódium. Taky na lóži číslo 5. :D

Taky jsem poprvé viděla oponu ze 17. století z původního divadla, ještě se znakem Ludvíka XIV. Je moc krásná.

A to už jsme za sebou měly celou prohlídku, moc toho otevřeného není, ale taky by bylo divné, kdyby nás pustili někam do zázemí Opery. Podzemí samozřejmě neotevřeli a tímto chci "Erika", který to inzeroval, kde mohl, poslat někam. Jo, říkala jsem vám, že mi skoro vyhrožoval, ať už jsem zticha? Hmm, tak nebudu, brouku. A příště si laskavě ověř, o čem mluvíš.

Tím končím s Operou a asi i s Paříží. Je to nádherné město, mé oblíbené, strávila jsem tam tentokrát 5 dní a samozřejmě jsem ani zdaleka nestihla všechno, co jsem chtěla. Tak to prostě bývá. Za týden tam pro změnu zase jede Pandora (jo, dlouho tam nebyla :D), takže vám taky určitě vylíčí své zážitky. Možná budou i nadšenější, já mám teď spíš takový pragmatický a střízlivý přístup, už jsem tam byla 2x a prvotní nadšení vyprchalo.

Opera má taky samozřejmě svůj shop s pohledy, různými průvodci a publikacemi.

Jednou z nich je také knížka od Gérarda Fontainea- Palais Garnier, le Fantasme de l'Opéra, JEDINÁ zmínka, kterou jsem v celé Opeře o Fantomovi našla.

Ale... ehmm.... no ta knížka stála přes 30 Eur a já dostala od mámy na výběr: buď knížka nebo šaty (jedny naprosto perfektní, puntíkované, které jsme musela mít :D). Asi tušíte jak to dopadlo. Mimochodem mi to trochu připomnělo Christininu volbu: Erik nebo mrtvý Raoul :D. Jsem hrozná, já vím. No prostě vyhrály šaty a už mě to ani moc nemrzí, protože knížka byla stejně ve francouzštině a já s necelým rokem francouzštiny + Pan se dvěma, bychom tomu stejně VŮBEC nerozuměly :D takže třeba příště....

Stejně mě hrozně mrzí, že vedení Akademie hudby se prostě ani nesnaží vydělat na nás, šílených phanatických turistech, a aspoň něco tam otevřít, nějak se zmínit, třeba ukázat domnělý Erikův stůl.... :D Nevím, ale rozhodně by toho nelitovali, přestože chápu, že se snaží zachovat si konzervativní přístup, nějakou prestiž a tohle by byl tak trochu krok na neznámou půdu.

Každopádně máme určitý plán, pro někoho možná trochu sci-fi, ale já s tím počítám, takže se nechte překvapit.
Na těhle stránkách jsem vám našla virtuální prohlídku hlavních místností i s popisem v angličtině :) :

Your obedient servant
Del
 


Komentáře

1 Luisa Luisa | E-mail | Web | 26. října 2009 v 12:57 | Reagovat

Ahoj smím se zeptat jak se jmenoval ten muž, kterého máte v galerii pod názvem šáh. Nebyl to čirou náhodou perský šáh Nasredin žijící nevím přesně kdy ale určitě mezi lety 1837-1898. Můžete mi napsat prosím odpověď na e-mail. Děkuji je to hrozně důležité.

2 VercikaS VercikaS | 4. dubna 2010 v 22:07 | Reagovat

je tam povolený přístup do pokoje balerín, zpěvaček a tak...? Víte.. když byly ty katakomby zavřený... tak kdyby se našel ten pokoj s chodbou díky tomu zrcadlu jak se dalo ´odšoupnout´... tam ty chodby určitě zavřený nebyly x)

3 Pan Pan | 5. září 2010 v 0:37 | Reagovat

VercikaS: nene, nic takovýho zaručeně ne :)

4 :-D :-D | 15. března 2011 v 11:19 | Reagovat

:-D

5 Pat Pat | E-mail | Web | 24. ledna 2012 v 13:03 | Reagovat

Moc dobrý. Těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama