Soumrak nad Vltavou - 1. kapitola

10. července 2008 v 18:27 | Pandora a Delila |  Soumrak nad Vltavou
Zapojily jsme se do "soutěže" na fóru Phanphiction a začínáme psát povídku (no, ehm... zatím to vypadá spíš na román B) ;)) o tom, proč v roce 1881 vyhořelo Národní divadlo. A jak je možné, že za to může Fantom.
V dalších kapitolách čekejte nevěstince, Židy, Čechy, podivné existence apod. ;)
Už píšeme 2. kapitolu (a máme u toho neuvěřitelný záchvaty smíchu, když Pandora paroduje Raoulovy romantický výlevy a Del se na ní kouká jak na idiota), takže jí sem snad co nejdřív zase dáme (když Del Pandoře nezničí nový tričko za 999 Kč a ta jí nezabije).
Takže, jestli se sem někdo dostane, užijte si čtení a budeme rády za komentář. ;)
Pan + Del
___________________________________________________________________________
Mladá Christine de Chagny seděla v nových šatech u okna a přemýšlela. Byl horký červenec 1880, čtyři hodiny odpoledne a na ulicích nebyla živá duše. Říkalo se, že takové horko Paříž za posledních padesát let nepamatuje. Přešla od velkého zdobeného okna k sofa a slonovinou vykládanému psacímu stolku, posadila se nejpohodlněji, jak jen to v těch hrozných šatech šlo, a snažila se horkem neomdlít.
Kdy jí naposled bylo tak hrozně? Nepříliš nadšeně si uvědomila, že asi těsně po tom, co.... Ne, zakroutila hlavou a přiložila si ruku k čelu, tolikrát si zakázala na to znovu myslet, vzpomínat a přemýšlet o tom večeru znovu a znovu. Je to už několik měsíců. Musí na minulost zapomenout. Kdyby kvůli ničemu jinému, dluží to Raoulovi.
Uslyšela za sebou zakašlání a otočila se. Ve dveřích stála Isabelle, mladá komorná, která do paláce de Chagnyů přišla teprve několik dní před Christine. Dívka měla světlé vlasy stažené do drdolu pod bílý čepeček, nesla tác s čajem a sušenkami a tvářila se, jako by se bála, že po ní mladá komtesa každou chvíli hodí kalamářem, který ležel na psacím stolku.
"Děje se něco, Isabelle?" zeptala se. Hlas se jí v tiché místnosti rozléhal.
Komorná sklopila oči. "Vikomt je zde, paní."
"Jistě." komtesa de Chagny vstala, uhladila si sukni šatů a snažila se tvářit naprosto nezúčastněně a sebejistě. Nesmí na sobě nechávat znát své obavy, s jakou zprávou se Raoul vrací. Koutkem oka sledovala, jak Isabelle prochází dveřmi na druhé straně místnosti a kamsi mizí.
Otočila se. Zpoza dveří vyšel vysoký světlovlasý mladý muž. Rychle se podle jeho výrazu snažila odhadnout, jaký výsledek setkání s Philippem přineslo. Raoulův obličej připomínal malého školáka, kterému učitel nasekal na holou a poslal ho za dveře.
"Raoule?"
"Je mi to hrozně líto, Christine...." Otočil se k oknu a nalil si sklenici whisky.
Věděla to. Raoulův bratr se svou ženou ji nikdy nepřijmou mezi sebe. Jako zpěvačka z divadla má stejnou cenu jako komorná, která jí ve své nevědomosti říká "paní". Povzdechla si, přistoupila ke svému manželovi a políbila ho na tvář.
"Mrzí mě, že kvůli mně musíš tohle všechno podstupovat."
Raoul postavil sklenici na stůl a odešel pár kroků stranou. "To není tvá vina, má drahá. Miluji tě a jsi to nejcennější, co mám. Obětoval bych pro tebe cokoli." Odmlčel se a znovu se napil. "Bohužel, můj bratr usoudil, že naše trvalá přítomnost v Paříži, ba i ve Francii není pro rodinu žádoucí. Abych to řekl upřímně, pokud bychom tu dál zůstávali, hrozí, že mě vydědí." Christine cítila, jak jí z tváře mizí barva. Raoul pokračoval. "Řekni Isabelle, ať ti sbalí věci a připraví tě i sebe na cestu."
Měla pocit, že omdlí. "Kam jedeme?" zeptala se třesoucím se hlasem.
"Do Prahy."
 


Komentáře

1 Messallina Messallina | 2. května 2011 v 20:10 | Reagovat

Kdo to kreslil?? Má talent.

2 Messallina Messallina | 2. května 2011 v 20:10 | Reagovat

Kdo to kreslil?? Má talent.

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 14. května 2011 v 20:05 | Reagovat

Palec nahoru, jste opravdu nadaný, holky! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama