Soumrak nad Vltavou - 2. kapitola

12. července 2008 v 13:19 | Pandora a Delila |  Soumrak nad Vltavou
Pokračování příběhu, kde pošleme chudáka Christine a ještě většího chudáka Raoula do Prahy, aby tam byli svědky požáru Národního divadla :D V příští kapitole už bude Erik, tak se máte (doufáme;)) na co těšit. ;)
Pan & Del
______________________________________________________________
"Philippe považuje za rozumnější volbu Vídeň, ale já jsem jiného názoru. Domnívám se, že bychom měli raději navštívit strýce Herberta, který žije v Praze."
Christine cítila, jak se celý její svět znovu otřásá v základech. Ten křehký klid, který v posledních několika měsících získala, hrozil, že se znovu roztříští na milion střípků. Myslela si, že počítá s nejhorším, ale mýlila se. Byla si ovšem vědoma své nezáviděníhodné pozice a nemohla proti Raoulovu rozhodnutí nic namítat. Pouze sklopila oči a přikývla.
Vikomt si všiml jejího nepřítomného výrazu a krátce ji objal. "Všechno bude v pořádku, uvidíš."
Ozvalo se nepříliš hlasité zaklepání na zdobené zlacené dveře z třešňového dřeva. Po chvíli uslyšeli tichý hlásek jedné ze služebných: "Hrabě s hraběnkou vás očekávají v jídelně."
Christine se na Raoula povzbudivě usmála a snažila se mu tím vyjádřit podporu a porozumění. Po zprávách, které přinesl, se ale večera stráveného ve společnosti Philippa a jeho ženy obávala téměř víc než čehokoli jiného.
Raoul vyšel ven z pokoje a Christine ho následovala.
_____________________________________________________________
Zlato, všude zlato, pomyslela si Christine a nervózně poposedla na židli. Na takový přepych si ještě nezvykla; vždy to bylo něco, na co se mohla jen dívat a tiše obdivovat, dřív se jí nikdy ani nesnilo, že by mohla být víc než nepatrnou součástí něco takového.
Zařízení jídelny bylo neskutečně nákladné. Na vkusně zdobených stěnách visely originály děl nejvýznamnějších evropských malířů, na leštěných parketách ležely drahé orientální koberce a uprostřed toho všeho stál obrovský oválný stůl z mahagonového dřeva. Zakrýval ho ručně vyšívaný hedvábný ubrus, velké porcelánové mísy a vázy s umělecky naaranžovanými květinami. Místnost osvětlovaly zlaté svícny.
V čele stolu seděl Philippe, dobře vypadající čtyřicátník s šedivějícími vlasy, které měly kdysi pravděpodobně stejnou barvu jako Raoulovy, ostrými rysy a pronikavýma tmavě zelenýma očima. Na sobě měl očividně drahý černý oblek, šitý na míru. Naproti němu seděla jeho manželka Delia. Hraběnka byla pravděpodobně ta nejkrásnější žena, jakou Christine kdy viděla. Dlouhé, neuvěřitelně světlé vlasy měla vyčesané do složitého drdolu a šaty, které jí musela závidět každá Pařížanka, měly podobnou intenzivně zelenou barvu jako oči jejího manžela a byly prošívané zlatou nití.
Christine si ve svých mnohem jednodušších šatech najednou připadala příšerně obyčejně, i když ještě nedávno se v nich cítila jako princezna z pohádky.
K večeři se podávala jídla, jejichž názvy ani neuměla vyslovit a ze silného vína se jí začínala motat hlava.
Konverzace vázla.
"Odjíždíme pozítří, bratře." oznámil najednou Raoul, sedící naproti ní. Christine plaše zvedla oči k Philippovi.
Hrabě ještě několik minut věnoval veškerou pozornost lanýžům na svém talíři a teprve poté vzhlédl. "Skutečně? Když to pokládáš za nutné..."
"Hodila by se vám ještě jedna služebná, má drahá? Mohu vám ji dát k dispozici." Ozvala se poprvé za celý večer Delia. Christine se na ní překvapeně podívala. To myslí vážně? Ví přece, že skoro nic nemá, na co by jí byly dvě služky? "Isabelle bude stačit, děkuji."
Delia na to nic neřekla a dle vzoru svého manžela se věnovala večeři.
"Skutečně, Christine? Isabelle je tu nová, možná by se ti ještě jedna služebná hodila." Vložil se do záležitosti Raoul a napil se vína.
"Nebuď bláhový, bratře. Tvá milovaná žena by se vzhledem ke své minulosti mohla obejít bez služebných a postarat se o svůj skutečně nevelký majetek sama." Řekl Philippe, jako by probírali stav rodinných vinic, ačkoliv za zdánlivě lhostejným tónem zněl posměch.
Christine cítila, jak rudne, a rychle se podívala na Raoula. Řekne na to něco? Bude ji před bratrem bránit? Jistě že ano, musí něco říct!
Vikomt se ale jen napil z dolitého poháru, pokračoval v jídle a ani se na bratra ani na ni nepodíval.
Položila zlaté příbory na stůl
"Koneckonců," pokračoval ale konverzačním tónem Philippe,"jaký je rozdíl mezi herečkou a služkou? Jak jsi mi to tenkrát říkal, když jsi poznal svojí ženušku a já se tě na ní ptal? Pobavení? Ach ano." A koutkem oka pozoroval Christinin výraz.
Nenech na sobě nic znát, opakovala si v duchu jako snad už tisíckrát, jen zkouší, co vydržíš. Raoul sice působil napjatě, ale mlčel. Cítila slzy v očích a knedlík v krku, nemohla uvěřit, že ani Raoul, její milovaný drahý Raoul, se jí před svou rodinou nezastane.
"Promiňte." vykoktala tak potichu, že to bylo sotva slyšet, vstala od stolu a s pláčem rychle utekla z jídelny.
 


Komentáře

1 Marta Marta | 14. července 2008 v 19:11 | Reagovat

Holky, dobryyy :-)) jen tak dál, už se těším na Erika ;-)

2 Zděňka Zděňka | E-mail | 15. července 2008 v 7:59 | Reagovat

Chtěla bych se zařadit do soutěže. Poradíte mi prosím kam a jak poslat svou povídku?

3 Mari Mari | 16. července 2008 v 20:59 | Reagovat

Bezva soutěž tohleto :) Asi bych se taky zapojila (protože jsem nejspíš závislá na psaní:), ale o fantomovi vím houbeles, prostě amatér, ale ráda si tady počtu. Doufám, že sem jednou, nakonec dáte i ostatní soutěžní kousky, jo a kdybyste potřebovaly někoho do poroty, tak se hlásím dobrovolně :)

4 Mari Mari | 16. července 2008 v 21:03 | Reagovat

Líbí se mi ten popis jídelny, vskutku úžasný, ale že jsem tak smělá: dost by mě zajímalo, jaká že to vlastně byla díla malířů, co tam visela na stěnách? ... Já vím, hloupá otázka; už mám dneska dost, jdu spat... Dobrou

5 Delila Delila | 17. července 2008 v 10:39 | Reagovat

obrazy, jo? :D ?:D tááákže měli tam Bouchera, Delacroixe, Degase, Renoira a Ingrese.

a díky moc:) jenom musíme přemluvit ostatní, aby nám svoje díla svěřili :D a necháme jim autorský práva

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama