Fantom - pokračování, IX. kapitola (by Jindra)

21. srpna 2008 v 17:13 | Jindra |  Jindra
Probudil mne náraz, asi jsme najeli na nějaký kámen. Probral jsem se, zřejmě jsem při cestě upadl do dřímoty. Moje maska mi spadla do klína, nechal jsem ji tam, prozatím, teď jsem ji nepotřeboval.
"Promiňte, Jeane, asi jsem usnul, kde jsme?"
"Už tam budeme, vidíte, tamhle je věž vesnického kostela".
Opět jsem se tedy opřel do sedadla. Nyní cesta vedla hustým lesem a když jsme
z něj vyjeli, přede mnou se jako přízrak objevilo torzo velkého domu. Když jsme
dojeli na místo, pomalu jsem vystoupil a rozhlížel se kolem. Trosky byly z jedné strany
žalostné,druhá strana zůstala celkem zachována. Vpravo bylo vidět zarostlou zahradu, některé kmeny stromů byly ještě i po těch létech zčernalé, stejně jako zdivo. Vzadu za domem jsem zahlédl obrysy polorozpadlé nízké budovy, asi stájí. Pomalu jsem přistoupil ke hřebci, pohladil po husté hřívě a odvázal jej. Bylo to krásné zvíře. Krátce zaržál a jemně se dotkl nozdrami mé tváře.

"Pojďte, Eriku, podíváme se dovnitř. Koně zatím ustájíme v přístěnku vedle vchodu."
Vešli jsme bránou a vstoupili do dvora. Ten požár musel být obrovský, napadlo mne.
Jean se pokoušel otevřít hlavní dveře. Byly celé zkřivené, ale když jsme oba potlačili,
podařilo se nám to. Uvnitř byla spousta pavučin, vše bylo plné prachu, nějaký nábytek
zde také zůstal. Zhluboka jsem se nadechl a vešel dovnitř.
"Bude zde spousta práce, dům jsem původně chtěl nechat strhnout a pozemky prodat. Dobře že jsem to dosud neudělal. Je to pro vás nyní jediná možnost" podotkl Jean.
Vrátili jsme se k bryčce, odnesl jsem si své věci a zásoby, které pro mne Jean přichystal, včetně pytle ovsa pro koně. Našli jsme také nějaké lampy, kupodivu zde byl i dostatek petroleje.
Jednu jsem zapálil. Když mne zalilo světlo, Jean se na mne zadíval. Znal mou podobu bez
masky již z dětství,takže nebyl nijak překvapen či vyděšen. Nenamáhal jsem si ji tedy
ani nasadit. Kvůli němu ne.
"Tak, budu vás již muset opustit, příteli, cesta zpět je daleká"
"Samozřejmě, jeďte, já to tu nějak zvládnu. Buďte po cestě opatrný. A ještě jednou vám
moc děkuji…..a….své dceři nic neříkejte. Nechci aby se znepokojovala"
Přikývl a nasedl do bryčky. Ještě jsem se chvíli díval, jak odjížděl. Když zmizel v lese, vrátil jsem se zpátky do domu. Jestli ho vůbec mohu domem nazvat. Ráno si jej prohlédnu celý. Snad sedá z části nějak opravit.
V pokoji jsem oprášil dřevěné křeslo, odhodil jsem zlostně, ale snad již naposledy mnišský oblek, usedl jsem a zavřel oči. Venku již skoro svítalo. Za chvíli jsem únavou usnul


***



Ráno mne probudilo ržání koně. V polospánku jsem se nemohl vzpamatovat, kde
to zase jsem, kromě toho jsem byl z toho spaní v nepohodlném křesle celý polámaný.
Ztěžka jsem vstal. V pokoji bylo šero, okenice byly zavřené. Vyšel jsem tedy ven.
Ráno bylo chladné, ale slunce již stálo vysoko a ovanul mne vzduch vonící lesem, který
se táhl téměř kolem celého domu. Jen vlevo nad stromy čněl z dálky kousek věže kostela.
Dvůr byl zarostlý vysokou trávou. Vyvedl jsem koně z přístěnku a nechal jej pást. Vydal jsem se hledat studnu, abych mu mohl donést trochu vody. Po cestě jsem si prohlížel dům. Levá strana, kde jsem hodlal přebývat, vypadala v pořádku, na pravé, zpola zbořené a ohořelé byla vidět rozsáhlá puklina. Tato část se bude muset asi strhnout, mohla by se na mne někdy zřítit. Nejdříve ale upravím přístěnek pro koně. Zatím zde bude muset vydržet.
Pak musím dát do pořádku můj nový příbytek. C
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama