Soumrak nad Vltavou - 6. kapitola

25. září 2008 v 15:25 | Pandora & Delila |  Soumrak nad Vltavou
Tentokrát u Raoula, Christine a jejich nedobrovolné cesty do Prahy.
Enjoy ;) :D
_______________________________________________________________________
Bylo chladné deštivé ráno. Nebe bylo zatažené a mělo stejnou tmavou šedomodrou barvu jako šaty, které měla Christine na sobě. Přehodila si přes ramena vlněnou deku a poodhrnula záclonku okna kočáru, aby viděla víc z města, kde měla strávit část svého života. V dlážděných ulicích se povalovaly odpadky a protékaly jimi potůčky vody, která vytékala z okapů malých oprýskaných domků nalepených jeden na druhý i vysokých několikapatrových činžovních domů se zdobenými fasádami. Venku nebylo ani živáčka, až na hejno vrabců a holubů, kteří cosi vyzobávali ze spár mezi kostkami a ve změti křídel vyděšeně uletěli, když kočár projel kolem nich.
Povzdechla si a přitáhla si deku pevněji kolem těla. Podívala se na Raoula. Během cesty spolu téměř nemluvili, pořád mezi nimi visely nevyřčené výčitky a celý ten incident s Philippem. Raoul se k té věci už nevracel a ani nenaznačil cokoliv, co by mohlo byť jen vzdáleně připomínat omluvu. Christine tahle situace ničila. Jejich manželství, jejich budoucnost přece neměla vypadat takhle! Na počátku svého nového života mimo Operu ji ani ve snu nenapadlo, že by se mohli potýkat s takovými zbytečnými problémy. Takové věci nikdy nemusela řešit a teď neměla ani ponětí, co s tím.
A teď tohle ponuré město, o kterém v podstatě nic nevěděla, neuměla ani slovo česky a německy na rozdíl od Raoula velmi málo, což jí začátky tady jistě zrovna neusnadní. Měla z Prahy špatný pocit. Ve snaze zahnat nepříjemné myšlenky zatřásla hlavou a obrátila pohled zpět k oknu. Přestože před chvílí svítalo, po slunci nebyly na obloze ani stopy, stejně jako se sluneční paprsky nemohly odrážet na hladině líně plynoucí Vltavy, kolem které právě projížděli a která tak bez nich působila mnohem temněji a pochmurněji. Také architektura se jí nezdála nijak výjimečná, v porovnání s Paříží, na jejíž pompu si už zvykla, působila Praha mnohem zanedbaněji a špinavěji, jako by tu o vizuální stránku budov nikdy nikomu nešlo. Samozřejmě zde byly také výjimky, budovy, které neznala jménem, i ty, o jejichž existenci věděla, například Nostický palác na Příkopě, v němž sídlilo Národní muzeum, se jí velmi líbil a svým způsobem jí připomínal monumentální paláce kolem Champs-Elysées.
Stejně tak si nemohla nevšimnout téměř dokončené stavby na břehu Vltavy. Nejspíš se jednalo o nějaké divadlo. Když kolem něj projížděli, nemohla se vyhnout vzpomínce na Operu, staré časy strávené s Meg v souboru i na ty nedávné události, které tolik změnily.
Kočí jel na adresu udanou Raoulovým strýcem. Christine o Herbertovi často slyšela, ale rozhodně nemohla říct, že by to na ni udělalo velký dojem. O jeho eskapádách a životním stylu si povídala celá rodina, která ho považovala za černou ovci a podivína, a Christine stále nebylo jasné, proč se Raoul rozhodl vydat sem, za svým oblíbeným příbuzným, kterého z nějakého nepochopitelného důvodu obdivoval, do vzdáleného města, ke kterému je nic nevázalo. Věděl přece o jejím přání zůstat ve Vídni. Ale ne, místo toho tam měli jen krátkou zastávku. Raoul rozhodl.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama