Fantom - pokračování, XIV. kapitola (by Jindra)

24. října 2008 v 21:02 | Jindra |  Jindra
Jarní dny rychle ubíhaly, na statku bylo denně rušno. Gustave byl velmi snaživý,
vděčný za novou práci. Zahrada začala brzy vypadat k světu, staré stromy pokácel, zasadil
nové. Byla jako znovuzrozená. Jeanette zde také začala pěstovat své první květiny.
Když nás na začátku léta navštívil Jean, předložil jsem mu svůj návrh o koupi domu.
Rázně odmítl.


"Ne, příteli, to nemohu, berte to tak, že dům patří mé dceři a nyní také Vám.

Jediné, co Vám mohu dovolit, je opravit jej na vlastní náklady. To ano. Na to
již se necítím a asi bych měl také potíže s financováním. A mimochodem, jak jste
na tom se svým uměním? Jste velmi žádaným umělcem!" řekl mi přísně před odjezdem.
Donesl jsem mu ukázat svá dvě nová díla. Spokojeně se usmál a ihned je vzal s sebou.


Začal jsem plánovat opravu stájí. Gustave
přivedl z vesnice pár řemeslníků, kteří si potřebovali také vydělat peníze. Sice potají po mně všelijak pokukovali, ale práce jim šla od ruky, brzy byly stáje hotovy.
Byly sice menší, ale dokonalé. Teď jsem si již mohl dovolit zde přivést Cézara a mohu koupit také další koně. A příští měsíc začneme s opravou teď už i mého domu. To bude mnohem náročnější. Ale měl jsem jasný plán. Dům bude také menší, pravou stranu dám strhnout a v podkroví nechám vybudovat maličký ateliér. Pro Jeana. Za to, co pro mne vše udělal. Chtěl bych, aby zde jezdívali častěji, pozoroval jsem na Jeanette, že jí rodiče hodně chybí. Tak aspoň její otec nebude muset přerušovat svou práci……

***

Dnes ráno mne opět probudila ona silná nepříjemná nevolnost. Bylo to již několik dní
a znepokojovalo mne to.Nemohla jsem sníst ani sousto.
Snad nejsem nějak nemocná, napadlo mne.
Jednou mne přistihl i Pierre a ustaraně si mne prohlížel. Omluvně jsem se jen
usmála a vyběhla ven na čerstvý vzduch. Erik byl příliš zaměstnán prací na domě,
nechtěla jsem jej se svým zdravotním stavem zatěžovat.
Když jsem ale jednou před Pierrem omdlela v kuchyni, neváhal
a dopoledne přivezl doktora Marschala. Ten mne prohlédl,
a když si vyslechl mé potíže, jen se pousmál.
"Kdepak, nejste nemocná. Jen čekáte děťátko, má drahá. A to není žádná choroba,věřte mi".
Pohladil mne po ruce a pak odjel. Jen jsem poprosila Pierra, aby zatím Erikovi nic neříkal.
Nemohla jsem se vzpamatovat. Budu mít dítě. Jeho dítě! Byla jsem šťastná, ale zároveň
jsem se obávala budoucnosti. Vždyť ani nejsme oddáni!
Blížilo se poledne a tak jsem, plna smíšených pocitů, šla do kuchyně chystat něco k jídlu.
Večer mne přilákala do pokoje hudba. Erik seděl u klavíru a úžasně hrál. Okouzleně jsem
k němu přistoupila a zezadu jej jemně objala . Napadlo mne, že bych mu to nyní mohla říct, ale nenašla jsem odvahu. A když mne pak odnesl v náručí do světnice, nechtěla jsem kazit
tu krásnou chvíli, plnou něžných doteků a slov.

Druhého dne jsem si všimla na dvoře nezvyklého ruchu. Vyhlédla jsem ven a uviděla jej, obklopeného čtyřmi nádhernými koňmi. Nejkrásnější ale byla drobná kaštanově
hnědá klisna, s bílou značkou na čele. Když mne spatřil, přišel ke mně a vedl mne
za ruku k ní.
"Ta je tvoje, budeme spolu jezdit na projížďky. Líbí se ti?"
Nadšeně jsem přikývla. Ale ty projížďky……..rozpačitě jsem se usmála a vymluvila
se na práci v domě. Udiveně se za mnou díval, když jsem spěšně odcházela.

***
Večer jsem vyplatil mzdu řemeslníkům, a když odešli, přisedl jsem si k Pierrovi na lavici.
Svěřil jsem se mu se svými obavami. Něco se dělo a já se tím pocitem trápil.
"Jeanette je teď nějak zvláštní, málo mluví a je tak bledá, ani neměla radost z klisny, kterou jsem jí koupil. A to jsem se těšil, jak budeme spolu jezdit." Začal jsem ustaraně.

Chlapče, kdybys jen tušil…pomyslel si Pierre. Ale pokud mu to nyní neřeknu,
bude mezi nimi narůstat propast, a to nemohu dopustit.

"Nemějte obavy, určitě se jí líbila, ale ta jízda na koni…. víte, to asi teď nepůjde…"začal
rozpačitě. Nechápal jsem smysl jeho slov.
"Proč by nemohla? Bojí se snad? Vždyť v dětství jezdila , sama mi to řekla".

Pierre se na mne zadíval, pak se pousmál a řekl.
"Nu, tak tedy, sice mi zakázala o tom hovořit, ale nechci , aby jste se zbytečně trápil. Nemůže jezdit, protože….protože nosí pod srdcem vaše dítě. Cožpak jste nic nepoznal….?"

Oněměl jsem úžasem, nevěděl co říct. Nikdy jsem si tuhle chvíli nedokázal představit.
Myslel jsem si vždy, že nikdy nebude určena pro mne. A teď byla zde, úžasná, neopakovatelná. A byla moje, jen moje. Zprudka jsem se zvedl.
"Jděte za ní, trápí se stejně jako Vy…" řekl Pierre.
Neváhal jsem a vběhl do pokoje. Stála u stolu a zamyšleně rovnala květiny ve váze.
Když mne uviděla, tázavě na mne pohlédla a pak sklopila hlavu.
Přistoupil jsem k ní, něžně ji objal a řekl tiše a zároveň vyčítavě.
"Proč jsi mi nic neřekla? Proč jsi přede mnou tajila tuhle nádhernou novinu?"
Provinile se usmála.

Vzal jsem jí hlavu do dlaní a zlíbal celičkou tvář. Byl jsem šťastný, i když tato situace
vyžadovala, abych dal do pořádku spoustu věcí. Nechtěl jsem, aby mé dítě bylo terčem
posměchu, že pochází z nemanželského vztahu.
Požádám Jeana, aby se mnou jel tam, kam jsem myslel, že již nikdy má noha nevkročí.
Do mé rodné vesnice…do Boscherville.
Potřeboval jsem doklady o mém původu… Nepamatoval jsem si ani své příjmení,
dosud jsem je nepotřeboval. Okolnosti mne ale přinutily k životu mezi lidmi, musím se
tedy
přizpůsobit.
Bude to jistě velmi nepříjemné, ale nic na světě nedokáže nyní překonat mé pocity….
 


Komentáře

1 Simik:D Simik:D | 29. října 2008 v 18:20 | Reagovat

Ty jo já jsem vážně ráda že přežil ten pád z koně! Když jsem to četla poprvé a ještě tu nebylo to pokračování tak jsem brečela! Já myslela že umřel! Možná vymyslim pokračování tutoho a napíšu vám to sem do komentářů.

2 jindra jindra | 30. října 2008 v 18:15 | Reagovat

Simik: Erik přece NEMŮŽE umřít! To teda ne. Klidně bych

za něj i dejchala, kdyby to šlo...jinak jsem moc ráda

že se ti to líbí, můžu někdy poslat zase něco dalšího. A jestli máš taky své pokračování, neváhej a pošli ho Pan a Del, moc rádi si to přečteme! :)

3 anonym anonym | 13. února 2009 v 17:46 | Reagovat

pěknééé

4 Jija Jija | 15. února 2009 v 18:01 | Reagovat

Už se teším na další

5 jija jija | 8. března 2009 v 17:57 | Reagovat

Kdy už bude  další?????

6 jija jija | 8. března 2009 v 17:57 | Reagovat

Kdy už bude  další?????

7 anetajs anetajs | E-mail | Web | 24. května 2009 v 15:54 | Reagovat

tak podle tohoto příběhu natočím v budoucnu film s názvem The Phantom Is Back!!!je to super,takže díky za tvůj příběh:)

8 klárka klárka | 6. října 2009 v 9:27 | Reagovat

zatim ten nejlepší co sem četla!!!
fakt supeeer

9 krišpínka krišpínka | 26. června 2010 v 12:48 | Reagovat

nááádhera. je to tak krásně napsané, že mě to vždycky úplně vtáhne do děje. vážně nááádhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama