Svět bez zrcadel (by Zdeňka) 5.

11. října 2008 v 17:23 | Zdeňka |  Zdeňka

Bosá běžela letní nocí. Byla špinavá od bláta, temné vlasy za ní divoce vlály.




Zatavila se u posledního domu v ulici. Zoufale bušila na dveře. ,,Dobrý Bože, Violo!´´ Vyčerpaně padla Kristiánovi do náruče. Odnesl ji dovnitř. Viola se k němu vyděšeně tiskla. ,,Kristiáne prosím Tě odpusť mi to všechno.´´ Vzlykala.
,,On mě k tomu donutil.´´ ,,Co se stalo? O čem to mluvíš?´´ Viola na něj pohlédla s hrůzou v očích. ,,O Erikovi. O Erikovi De Pouvoir. Měl si pravdu, je to nebezpečný šílenec.´´ Otřela si špinavý obličej.,,Kdysi mě někdo napadl a Erik mi pomohl. Začali jsme se vídat. Bylo na něm něco zvláštního...já...já nevím...myslím že mě děsil a fascinoval zároveň. Řekla jsem tehdy to co chtěl slyšet....ze strachu...no a možná...možná jsem na chvilku něčemu z toho věřila. Ale on mě pak začal vydírat a nutil mě abych si ho vzala...a pak mě uvěznil. Podařilo se mi
utéct.´´Znovu se rozplakala a padla Kristiánovi do náruče. Cítil jak se chvěje.
,,On mě zabije jestli mě najde.Vezmi mě pryč. Zapřísahám Tě Kristiáne, jestli Ti na mě někdy záleželo, vezmi mě sebou do Prahy.´´Měl představu čeho všeho je Erik schopen. Přikývl.,,Odjedeme ještě před úsvitem.´´
* * *

-6-

,,Neslýchané!´´ Supěl pan Zítek. ,,Naprosto skandální!´´ Rozhořčeně vyběhl ze své kanceláře. V ruce mačkal dopis. Naproti mu běžel pan Schulz.,,Ten člověk si snad myslí že mu to tu všechno patří!´´ Ve vzduchu mával pomačkaným dopisem.
Oba rázně vyšli do sluncem vyhřátých ulic Prahy.

* * *
Rozhlédl se po prázdné kostelní hale. Zapadající slunce prozařovalo barvami mozajkových oken. Naslouchal tichu. Neslyšel její hlas. Neslyšel její smích. Byla pryč. Erik pevně svázal kožené desky. Přes ramena si přehodil dlouhý černý plášť. Klobouk si stáhl hluboko do čela. Kráčel pomalu a hrdě. Ke skrytým stezkám močálu.
* * *


Panu Zítkovi končila služba. Přistoupil k věšáku, nasadil si klobouk a plášť do deště. Vrátil se k psacímu stolu. Natáhl ruku aby zhasl lampičku. Čísi ruka v černé rukavici mu pevně sevřela zápěstí. Pan Zítek se chystal vyděšeně vykřiknout.Postava v černém mu obratně zacpala ústa. Kolem hrdla se mu stáhla smyčka. Silou byl odmrštěn na stůl. Smyčka kolem krku nepovolila. Nad ním se skláněl vysoký, urostlý muž v černém klobouku. Tvář mu zakrývala maska.
,,Tiše.´´ Šeptl. ,,Jinak...´´ Dodal a stáhl smyčku pevněji. Pan Zítek zachroptěl. Fantom smyčku povolil. Přesto se ale dál nepříjemně zařezávala do hrdla.
,,Začneme s penězi které mi dlužíte? Nebo s MÝMI plány divadla které vydáváte za své?´´ Řekl s temnou hravostí v hlase. Pan Zítek byl příliš otřesen aby mohl odpovědět.Smyčka se opět pevně stáhla.
* * *
Její tvář byla bledší než obvykle. V ruce držela malou modlitební knížku.
,,Nedovolím aby Ti ublížil. Jestli se k Tobě přiblíží, zabiju ho!´´Procedil mezi zuby. Naléhavě ho chytla za ruku. Malá modlitební kniha sklouzla na zem.
,,Ne Kristiáne! neubližuj mu, prosím Tě! Je to ubohé stvoření. A kdysi mi
pomohl.´´Zoufale na něj hleděla. ,,Prosím, alespoň tohle mu dlužím.´´ Svraštil
obočí. ,,Slib mi to Kristiáne.´´Neochotně přikývl.
* * *
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama