Recenze knihy - Colette Gale: Unmasqued

16. října 2008 v 17:57 | Pandora |  Recenze

Čtete na vlastní nebezpečí.

Unmasqued (Odmaskováno, Bez masky) od Colette Gale. Když jsme si ji objednávaly, samozřejmě jsme tušily, o co půjde. Podtitul "An Erotic Novel of The Phantom of the Opera" i dostupná ukázka se scénou, na kterou si Del (na rozdíl od Pan, kterou asi už nic nepřekvapí) musela brát slovník, nás nenechaly na pochybách.

Pandořina recenze a shrnutí děje

Čekáte-li pokračování původního Lerouxova románu, jste na omylu. Jste na omylu i když čekáte pokračování filmu, přestože tomu se to blíží přece jen o něco víc. Postavy, ačkoliv všechny víceméně zůstávají, si autorka upravila podle sebe a potřeb žánru (ehm...), takže sedmnáctiletá Christine není už tak nevinná, jak by se mohlo zdát, ale kromě "veselých" chvil s Erikem a později s Raoulem má za sebou románek s nějakým klukem-dělníkem-pomocníkem-kulisákem. Paní Giryová je i přes svůj věk pořád hodně aktivní ve všech směrech a táhne to s řediteli Opery. Z Carlotty se stává drsná španělská domina zatížená na submisivní hezounky, Raoulův bratr Philippe se se svou ženou Deliou (NE Delilou! :) vyžívá v BDSM a Erik, z něhož se vyklube Raoulův (mimochodem, Raoul má zase knírek) a Philippův nevlastní bratr (ano, opravdu), má francouzsko-perský původ, takže je ještě opálenější a svůdnější než Gerry Butler.

To právem zní děsivě. Pokusy o charakterizaci postav proběhly, díky čemuž (až na madam Giryovou, kde to autorka trochu přehnala a scény popisující její "zážitky" jsem pro všechny případy přeskakovala) se z nich v úctyhodných deseti procentech knihy nestávají zombie myslící vy-víte-čím.

Zajímavých scén je tam dost a dost a všechny jsou velmi detailní. Ať už vás bere cokoliv, buďte si jistí, že se někde v knize nachází scéna, která to popisuje. Kromě těchto věcí si autorka ovšem našla překvapivě zlomek času i na popisy pocitů, vztahů a romantiky jak blázen, takže se z toho nestává jen jedna kinky situace za druhou.

Děj se (aspoň ze začátku) víceméně drží ostatních verzí, především filmu, takže Erik je pořád Andělem hudby, který tajně vyučuje sboristku Christine, až na to, že k nim dojde úplně ke všemu. Na rozdíl od filmu se z původního Lerouxova románu vrací postava Raoulova bratra Philippa, který je tam za hlavního záporáka a hajzla (mladší a ovlivnitelnější Raoul mu dělá víceméně poskoka) a na konci si to pěkně odskáče, když ho dostane do rukou Carlotta.

Příběh končí happy endem - už v předmluvě autorka píše, že je to kniha pro všechny, co si přáli, aby Christine zůstala s Erikem. Erik s Christine se odstěhují do Ameriky, žijí v New Yorku, Erik píše hudbu a i občas začne chodit mezi lidi a Christine dál zpívá v Opeře. Vzrůšo.

Takže abych to shrnula, nepřišlo mi to katastrofální. Často sice poněkud debilní a bez náznaku logiky, ale to se dalo čekat. Víte-li, že nepůjde o klenot literatury, jako celek ok.

Delilina recenze

No... co vám mám na tohle říct. Co se týče příběhu - strašná debilita založená jen a pouze na sexu. Každý, komu se téma Fantoma Opery líbí, o něčem v tomhle stylu asi uvažoval, ale tohle je už fakt moc. Četla jsem to dávno a upřímně řečeno ani nedočetla, ale v hlavě mi utkvěla jedna obzvlášť detailní scéna popisující Moncharmina, Firmina a Mme Giry (...), což zrovna moc chutné nebylo a asi z toho budu mít doživotní trauma. :D

Ukázka

Pan přeložila krátký úryvek (omlouváme se, že není delší, ale tohle je snad jediná trochu slušná část).

Moře tváří, žár ze zacloněných plynových lamp rozesetých po okraji jeviště, podivné sevření těžkého kostýmu... změť světla, zvuků a hlubokých nádechů... když zpívala, v Christinině mysli se vznášela mozaika pocitů. Cítila, jak se jí z těla dere hudba, jako by ji uvolňovala nějaká dlouho potlačovaná energie. Slyšela ozvěnu, jak ty vysoké, čisté tóny zaplňovaly kupoli nad hledištěm. A potom se naposledy nadechla a vydala poslední tón. Moře uchvácených tváří se změnilo v příboj bouřlivého potlesku, výkřiků a provolávání slávy.

L'Ange de Musique bude potěšen.

A přes všechny výkřiky a pískot to uslyšela, hluboko ve svém srdci... "Brava... bravissima..."
A na kraji jeviště, skrytém za oponou, uviděla paní Giryovou, jak přikyvuje a pozoruje ji čistýma, zkoumavýma očima.

Christine zůstala uprostřed jeviště a v těžkých, těsně padnoucích šatech se znovu a znovu opatrně ukláněla. Květiny, rukavice, dokonce i klobouky, to vše se jí snášelo k nohám.



 


Komentáře

1 domali domali | 18. října 2008 v 20:08 | Reagovat

ehm, no...očekávala jsem, že to bude s nádechem erotična, ale ne román, kde jde každej s každým...asi bych měla konečně  zavřít ústa :D

jinak díky za nové obzory, na tohle asi jentak nezapomaneme...

2 Phaint Phaint | 27. října 2008 v 19:34 | Reagovat

Díky za recenze (mohly byste se tím živit, má to šmrnc ;), aspoň vím, co nekupovat. Když jsem na Amazon hledala, co si koupím, zakopla jsem i o tohle. Jsem ráda, že jsem si ušetřila to pade či kolik ... Ostatně, poté co jsem si přečetla ukázky z ěnkolika dalších, jsem se usnesla, že si možná raději napíšu něco svýho - a dodnes toho nelituju (no občas jo, sorry, Eriku).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama