Soumrak nad Vltavou - 17. kapitola

17. října 2009 v 18:28 | Pan |  Soumrak nad Vltavou

"Tady je víc lidí než u Slavkova," zakroutil Herbert nevěřícně hlavou a přelétl očima šumící dav, který se od chladného rána pozvolna shromáždil na nádraží. Lidé s fanatickými výrazy ve tvářích se tlačili jeden na druhého a mladé dívky si tiskly hedvábné kapesníčky k ústům a neskrývaly své vzrušení. Chudí i bohatí, mladí i staří, všichni se přišli podívat na příjezd arcivévody Rudolfa s doprovodem. Každý již netrpělivě očekával, kdy se v dáli objeví císařský vlak. Aby se všichni v dychtivé touze spatřit přijíždějící soupravu jako první nenahrnuli i na hlavní nástupiště, museli masu lidí usměrňovat policisté, lidově řečeno chocholatí. Celé nádraží bylo bedlivě střeženo očima mnoha a mnoha strážníků - nikdo si nemohl být jist, co se může zvrtnout a jaká potencionální nebezpečí mohou čekat za nejbližším rohem. Nebylo by to ostatně poprvé, kdy se nespokojený občan po pár sklenkách vína pokusil vzít domnělou spravedlnost do vlastních rukou...

Herbert si zapálil doutník své oblíbené značky Partagas a začal podupávat nohou. V noci byl hlášen problém, když krátce před Jihlavou příšerná sněhová vánice vyvrátila smrk, který spadl na koleje a na několik hodin znemožnil pokračování v cestě.

Herbert doufal, že to byla pouze ojedinělá komplikace a dále vše proběhne hladce, a nemyslel tím jenom dnešní příjezd, přestože ten ho právě trápil nejvíc, ale celý princův pobyt v Praze, který měl - těžko říct, zda bohudík či bohužel - do nejmenších detailů na starosti a měl být Rudolfovi vždy k službám.

O příčinách náhlého odjezdu jediné naděje Rakouska-Uherska se spekulovalo snad ve všech společenských kruzích, ne snad že by lidem nebyly známy jeho spory s císařem, vyvstávala ale otázka, proč je Rudolf právě teď pro Vídeň tak nepohodlný. Herbertovi najednou přišlo směšné, že klepů, historek, klevet a tlachů bylo spousta, ale o skutečném stavu věcí nevěděl nikdo pořádně nic.

Znovu popotáhl z doutníku, slastně přivřel oči a rozhlédl se kolem sebe. Jindy dost špinavé nádraží bylo celé čisté a zářivé až oči přecházely. Po celém prostoru by se dalo pomalu jíst z podlahy, čerstvé květiny byly všude, kde na ně bylo jen trochu místa, a většina mosazných trubek i cedulí dokonce na přechodnou dobou opět získala svou původní barvu a lesk. Pro dnešek byl samozřejmě veškerý zbytek plánovaných odjezdů předem zrušen, aby se zajistil co nejmenší ruch a tím také alespoň jakýsi náznak bezpečnosti.

Byla tu snad půlka Prahy, všichni měli na sobě několik vrstev svých nejlepších šatů, kožichů a šperků a celý dav cosi nedočkavě mumlal.

Rudolfův příjezd byla zkrátka událost, kterou Praha dlouho očekávala.

Z myšlenek ho vytrhlo poklepání na rameno. Herbert se překvapeně otočil a spatřil za sebou stát svého starého známého, Karla. Karel byl hospodský a podnik měl v Dlážděné. Na svět se díval malýma prasečíma očičkama, téměř ztracenýma v tlustém obličeji, jemuž vévodil červený nos, který svou charakteristickou barvu neztrácel za žádného počasí a v žádné roční době.
"Zdravím, Karle, co vy tady?" zvolal vesele Herbert, ačkoli měl nervy na pochodu.

"Á, to víte, Herberte, tuhle slávu jsem si nemoh nechat ujít," máchl rukou Karel, "dokonce jsem kvůli tomu zavřel hospodu." dodal se zvednutým ukazovákem, jako by to byla největší oběť, jakou by kdy mohl vykonat.

Herbert uznale pokýval hlavou a v duchu dál zvažoval rizika toho, zda na něj v princově společnosti bude v následujících třiceti minutách spáchán atentát.

"No a co synoveček se ctěnou chotí, co vám přijeli z Francie, vy je tady nemáte?" zeptal se překvapeně Karel a u toho se teatrálně rozhlížel, jako by měl šanci je v ohromném davu zahlédnout.

Herbert si upravil cylindr a pořádně popotáhl z doutníku. Přitom se snažil střetnout s pohledem jedné dívčiny, o níž měl pocit, že se na něj prve usmála. Zakroutil hlavou. "Kdepak, děťátka se k sobě teď moc nemají."

"Opravdu?" vykulil oči Karel. "Copak, copak?"

Herbert pokrčil rameny. "No copak, to mládí, znáte to, Karle."

Hospodský chápavě pokýval hlavou a mnul si bradu. "No jo, no jo, tak to bejvá." zamumlal rádoby přemýšlivě a už se nadechoval, aby pronesl další zajisté hlubokomyslnou větu, když vtom Herbert od velitele jednotky dostal znamení. Rychle se Karlovi omluvil a spěchal k nástupišti, odkud předtím poodešel.

Zmocnila se ho panika. Odhodil doutník a rychle ho zašlápl, uhladil si oblek a v duchu si opakoval připravený monolog na uvítanou. Ve chvíli, kdy se halou rozlehlo první zahoukání lokomotivy, dav propukl v jásot. O pár okamžiků později se vyvalila oblaka páry, za níž se vynořil majestátní vlak zdobený znakem císařství. Herbertovi se začaly potit ruce a promyšlená slova se mu vykouřila z hlavy.

Nervózně se zasmál a přál si být kdekoliv jinde, nejlépe v přítomnosti nějaké krásné dámy.

Se skřípěním brzd se vlaková souprava pomalu zastavila a pára kolem ní se rozplynula. Dav ztichl v napjatém očekávání.
 


Komentáře

1 Christienka Christienka | Web | 17. října 2009 v 22:34 | Reagovat

super
těším se na pokráčko

2 Pan Pan | 18. října 2009 v 0:34 | Reagovat

moc díky :) další kapitola už je skoro hotová! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama